Grafika s německým nápisem »Schloss Weesenstein bey Dohna. Dem Herrn Baron von Uckermann Rittmeister von der Churf. Sächs. Armee Herrn auf Weesenstein etc. unterthaenig gewidmet von E. E. Zimmer«, lept kolem r. 1800 © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

»Weesensteinské pomněnky. Památky z cest v dobách minulých« je trefný a zároveň i velmi poetický název nově připravované dočasné výstavy na zámku Weesenstein. Historické suvenýry z cest i staré zámecké návštěvní knihy jsou na zámku k vidění od 12. dubna do 2. listopadu 2014. V jedné z vitrín návštěvníci najdou rovněž suvenýry z nedalekého děčínského zámku.

Weesensteinské pomněnky

Již od 19. století cestovali nejen šlechtici, ale také měšťané, do romantického údolí říčky Müglitzt (česky Mohelnice) a ze svých výletů si na památku vozili suvenýry a upomínkové předměty, tzv. »pomněnky«, německy »Vergissmeinnicht«. Málokterá květina nese svůj symbolický význam přímo ve svém názvu. Podle legendy vzniklo její jméno, když malá květinka prosila Boha, aby na ni nezapomněl.

A to dokonce nejen v češtině či v němčině, ale i v dalších jazycích: např. »forget-me-not« v angličtině či »nomeolvides« ve španělštině. Tato drobná okrasná květinka se stala symbolem milenců v době romantismu, když básníci a spisovatelé objevili zalíbení v její rozkošné nostalgii. Blankytně modré květy se tak staly populární ozdobou upomínkových předmětů.

Zámek pro každého

Zámek Weesenstein si výletníci postupem času velmi oblíbili. Nachází se nedaleko Drážďan, čímž byl a je ideálním cílem výletníků, kteří se snaží alespoň na jeden jediný den uniknout z industriálního města do přírody. Soudobé cestovní a zámecké průvodce popisují krásy údolí Müglitztal s půvabným zámkem na skále. Popularita zámku stoupla zejména po roce 1830, kdy se Weesenstein stal majetkem saského královského rodu. Po zaplacení vstupného mohli turisté za doprovodu správce zámku, nebo jeho manželky navštívit jak dolní zámek, tak středověký hrad nebo dokonce i zámeckou kuchyni.

Rostoucí zájem o výlety do blízkého okolí názorně ilustrují dobové návštěvní knihy, pohlednice, krajinomalby, stejně jako rozrůstající se rozkvétající sortiment drobných suvenýrů. Cestování a vzpomínky jdou ruku v ruce.

Cestování za vzděláním!

Cestování bylo do až do 19. století obecně vnímáno jako velmi nebezpečná záležitost. Povětšinou cestovali jen ti, kteří skutečně museli: objevitelé, misionáři a samozřejmě obchodníci. Na kavalírské cesty, neboli takzvané »grand tour« (z francouzštiny), vyráželi synové z evropských šlechtických rodin v rámci svého vzdělávání především do Itálie, Francie, Anglie, Španělska a do Svaté země. Nyní se však začal rozvíjet také cestovní ruch. Četní turisté začali podnikat výlety do blízkého okolí. Díky soudobé módní vlně se k nejoblíbenějším cílům řadila místa, vztahující se nějakým způsobem ke středověku, např. zříceniny, hrady zámky a parky. Velkou zásluhu na objevování přírodních krás blízkého okolí měli bezesporu romantičtí malíři a krajináři. Zatímco dříve měly šlechtické kavalírské a vzdělávací cesty mladým mužům dodat zkušenosti, zdokonalit schopnosti či pomoci v jejich kariéře, nyní mělo cestování sloužit ke kulturnímu vzdělávání bez praktického významu.

Zdravý život na venkově

Takzvaná »provincie« získává na oblibě u lidí žijících ve městě již koncem 18. století. Ozdravný pobyt na venkově je součástí nově se formující představy o zdravém životním stylu. Jeho průkopníky byli především členové středních a vyšších tříd vypravující se na venkov pravidelně na letní pobyty. Postupem času trávily léto »na čerstvém vzduchu« stále širší vrstvy obyvatelstva.

Ani literatura o cestování nezůstávala pozadu. Celá škála různých žánrů věnovaných cestování se pod vlivem osvícenství zúžila především na vědecká pojednání popisující přírodu či umění. Postupem doby se prosadily stručné a praktické průvodce po jednotlivých regionech a k nim příslušná krajinomalba.

Na rostoucí popularitu lokálního cestování neměla vliv pouze cenová dostupnost, ale také tzv. »Zeitgeist« resp. »duch doby« spočívající v rozvoji individualismu na pozadí probíhající industrializace a průmyslové revoluce.

Šlechta a její zámky

Hrady a zámky sloužila ještě v 19. století jako šlechtická sídla a správní centra. Pro šlechtické rodiny však představovaly rovněž významný symbol připomínající dlouhou historii vlastního rodu. Současně byla důležitým prostředkem legitimizace tradičních šlechtických privilegií a nároků v moderní éře, která někdejší význam šlechty stále silněji zpochybňovala. Čilá stavební činnost v polovině 19. století na saských zámcích tomuto novému pojetí šlechtických sídel odpovídá.

Reminiscence dávných časů tak souvisela s hledáním nové společenské úlohy šlechtických rodů. Posilování reprezentační funkce a hledání moderní identity vedlo příslušníky vysoké šlechty a členy královské rodiny k seberealizaci v oblasti zaměřené na péči o kulturní hodnoty. V tomto procesu našly uplatnění zejména tradiční reprezentační nástroje, např. rodinné archivy, šlechtické galerie a obrazárny a v neposlední řadě také zpřístupnění historických rezidencí, hradů a zámků širší veřejnosti.

Nejrychlejší byla železnice!

Stejně jako i dnes, se v devatenáctém století na výlet cestovalo různě. Železnice v Sasku spojovala nejprve pouze velká města a údolím říčky Müglitz vedla úzkorozchodná trať až od roku 1890. Osobní doprava parníkem po Labi ale začala svou historii již ve 30. letech 19. století. Po sestoupení z paluby kolesového parníku cestující pokračovali k odlehlým zámkům kočáry, na jízdních kolech či pěšky. Koncem 19. století pak přišly do módy první automobily. Cestování již nesloužilo ryzímu vzdělávání a nevyžadovalo odvahu a odhodlání jako v dřívějších dobách. Tím přilákalo mnohem širší okruh obyvatel. Rozvoj železniční dopravy navíc podpořil jeho cenovou dostupnost. Pro vyhládlé výletníky vznikly hostince, rozvinuly se poštovní a telegrafické služby. Hrady a zámky, jako například Weesenstein, navštěvovali obyvatelé Drážďan a dalších míst v okolí zejména o nedělích a v rámci prázdninových výletů v letních měsících.

Na památku z cest

Slovo »suvenýr« pochází z francouzštiny a znamená vzpomínku či věc na památku. Suvenýr má uchovat vzpomínku na určitou událost, určité místo či určitou osobu. Na rozdíl od trofeje je možné jej koupit.

Suvenýry v sobě skrývají duchovní rozměr, když slibují zachování vzpomínek na přátele, prchavé momenty a procestovaná místa. Jsou to v podstatě profánní relikvie, ilustrující kultovní význam emocí a vzpomínek. Zatímco ve středověku byly populární duchovní předměty z poutních cest, které nezřídka obsahovali i kousky relikvií, zažil suvenýr svou první konjunkturu na sklonku 18. století, a to ve formě maleb a grafik s vyobrazením a názvem navštíveného místa.

Ač tato umělecká dílka občas těsně hraničila s kýčem, jsou dnes trefným dokumentem o snaze zachytit světlé okamžiky života a připomínat v tísnivých okamžicích vzdálenost a rozsáhlost.

Kýč nebo umění?

»Pomněnky«, tyto nezřídka vysmívané a jako kýč haněné drobné předměty na památku, pocházely nejčastěji z tvorby uměleckých řemeslníků a drobných umělců. Mezi klasické suvenýry patřily již od počátku pohledy, džbány, skleničky, dýmky, výšivky a v neposlední řadě porcelán s aforismy, daty, monogramy či věnováním. Populární bylo též sbíraní do alb, a to ať už se jednalo o vlastní kresby, skici přátel, listy s věnováním, veduty navštívených míst či výhledy z pokojů, vždy šlo o především o uchování vzpomínky na osoby, zážitky a místa pro budoucnost.

Suvenýry ale nebyly jen upomínkovými předměty, nýbrž současně spolu s dalšími exponáty sloužily jako symboly společenského postavení. Bývaly umístěné ve skleněných vitrínách, na etažérkách či na stěnách. Biedermeierové interiéry bývaly doslova zahlceny bezpočetnými suvenýry, které prezentovaly tak »sběratelskou a cestovatelskou vášeň« svých obyvatel.

Suvenýr, suvenýr …

Zpívá ironicky americký popový zpěvák Bill Ramsey (v české verzi Waldemar Matuška) ve známé písni o vzpomínkových předmětech na města, místa a osobnosti. Weesenstein vlastní mnoho takových více či méně nákladných suvenýrů: pohlednice, grafiky, porcelán a sklenice s vyobrazením zámku. Celé 19. století zdobily saská výletní místa dózičky, konvice na kávu, šálky, psací potřeby, stolní zvonky a vázy vyrobené z míšeňského porcelánu. Dokonce i továrny na keramiku začaly vyrábět své nádobí s obrázky krajinek a pamětihodností.

Sklo se stalo na počátku 19. století jedním z nejdůležitějších uměleckých a tvůrčích materiálů. Dárkové a upomínkové skleničky byly − na rozdíl od skla používaného v každodenním životě – zdobené náročnými a komplikovanými vzory. V Čechách byly již tehdy velmi oblíbené zdobené pohárky a pítka z obchůdků se suvenýry v lázeňských městech. Pohlednice, které byly běžné od roku 1870, jsou dodnes důkazem kouzla cestování v dobách dávno minulých.

Hostem na zámku Weesenstein

Čilý turistický ruch na zámku dokumentují od roku 1834 dvě historické návštěvní knihy. Vstup byl možný jen tehdy, když nebyla přítomna královská rodina. Místnosti nebyly plně zařízeny, protože část nábytku – především postele, cestovaly spolu s majiteli zámku, kteří trávili během roku čas na různých sídlech. Knihy ukazují malou, ale velmi zajímavou část cestovního ruchu v údolí říčky Müglitz (Mohelnice) v tehdejších dobách.

Hosté pocházeli ze všech společenských kruhů. Významní představitelé evropských královských rodin, zejména z Rakouska a Pruska, stejně jako mnoho umělců jako Clara Wieck, Theodor Körner, George Ticknor, Alexej Tolstý a Edward Leonhardi poznávali zámek stejně jako školní skupiny, vojáci či řemeslníci. Tradičně také na zámek přijížděli bývalí majitelé a to jak členové rodiny Uckermann tak rytíři z Bünau.

A jak se cestuje dnes?

V současnosti jsou upomínkové předměty již nedílnou součástí naší každodenní kultury. Dnes je také samozřejmé letět na dovolenou k moři nebo na Dálný východ. Přesto jsou i nadále saské hrady a zámky oblíbenými výletními destinacemi jak místních obyvatel, tak cizinců. Jen na málokterém z nich dodnes žijí příslušníci šlechtických rodů, ale díky četným výstavám jsou vzpomínky na bývalé majitele oživovány a jejich historie uchována.

Mnoho návštěvníků přichází na Weesenstein, aby si zde odpočinuli od každodenního života nebo se trochu ponořili do minulosti. Způsob cestování se během staletí velmi změnil. Většinou dnes na výlety jezdíme autem, hrady a zámky nabízí nové atrakce a snaží se přilákat co nejvíce návštěvníků. Jsou mezi nimi jak školou povinní žáčci, ale také zaměstnanci firem na teambuildingovém výletě, často také rodiny s dětmi a samozřejmě individuální hosté.

Také dnešním návštěvníkům připomínají suvenýry jejich výlety. I my Vás zveme k podpisu do naší návštěvní knihy. Možná právě zde objevíte nové historické souvislosti, které platí i dnes.

Fotografie z výstavy

Z výstavy historických suvenýrů na zámku Weesenstein. Míšeňský porcelánový talíř, kolem roku 1880 © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

Míšeňský porcelánový talíř, kolem roku 1880 © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

Míšeňská miska z druhé poloviny 19 století. Z výstavy historických suvenýrů na zámku Weesenstein. © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

Míšeňská dózička z druhé poloviny 19 století. Z výstavy historických suvenýrů na zámku Weesenstein. © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

Brož ze slonoviny s pohledem na zámek. Kolem roku 1820. Z výstavy historických suvenýrů na zámku Weesenstein. © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

Porcelánový talíř se zámkem. Villeroy and Boch, kolem roku 1830–40 © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

Parfém značky Florena z východoněmeckého podniku VEB Rosodont-Werk, Waldheim 1980/90 © Dr. B. Finger, Schloss Weesenstein

Zámek Weesenstein - hlavní informace

 Zámek Weesenstein | foto © Peter Pappritz, Schloss Weesenstein

Zámek Weesenstein je jedním z nejkrásnějších zámků v Sasku. Obklopen krásnou přírodou a pečlivě upraveným zámeckým parkem je opravdovým "tajným" tipem na výlet jen kousek od českých hranic (tj. zhruba 25 km a přímo u dálnice D8). Nad údolím řeky Müglitz rostl jako perla vrstvu po vrstvě přes 800 let. V běhu dějin byl opětovně přestavován, bourán a uzpůsobován dobovému vkusu, takže tu najdeme prvky jednotlivých slohů od gotiky až po klasicismus. Působili tu významní šlechtické rody, například Býnovští pánové (von Bünau) či saský královský rod Wettinů. Zde, na svém oblíbeném zámku, pracoval jemnocitný princ a pozdější saský král Johann von Sachsen (česky Jan Saský) na překladu Dantovy »Božské komedie«. Na rozdíl od většiny historických staveb vznikal zámek jaksi "obráceně". Rostl na skále, směrem dolů ze svahu, někdy přerůstal svým majitelům přes hlavu a mnohé je tu dodnes doslova "na hlavu postavené". Návštěvníky zámku čeká říše plná chodeb a spletitých schodišť: V pátém patře je koňská stáj, zatímco panské komnaty z 18. a 19. století s drahocennými tapetami se nacházejí jedno podlaží pod sklepem. V pověstmi opředeném »Mnišském podkroví« (tzv. Mönchsboden) mezitím straší zbloudilý duch jednoho z dřívějších zámeckých pánů. Možná mu iluzionistické malby zámeckých fasád nedovolí, aby ve vší té spleti došel klidu, v tomto pozoruhodném zámku, kde i okna často jen klamou, protože každé třetí je pouze namalované. Překrásné komnaty vybavené původním zámeckým nábytkem a honosnými tapetami, nádherná zámecká kaple i pozoruhodná klasicistní zimní zahrada svědčí o vybraném vkusu šlechtických majitelů. Ale výrazné jsou i středověké obranné zdi i přestavěná strážní věž tzv. Bergfried (Bergfrit), nedávno zrestaurovaný "Knappensaal" či hradní rytířský sál (Rittersaal) s úžasnými nástěnnými malbami. Ve dvacátém století pak Weesenstein sloužil jako skrýš četných drážďanských uměleckých pokladů.

Zámek Weesenstein nabízí svým návštěvníkům prohlídku muzea v doprovodu audioprůvodce v českém, německém a anglickém jazyce. Na celkem 25 stanovištích zámeckého muzea se návštěvník dozví nejen všechny zajímavosti o stavbě zámku a jeho historii, ale bude vtažen díky vyprávění starých pověstí a legend do minulosti. Nově nabízí zámek Weesenstein i speciální audioprůvodce s verzí pro děti. Průvodcem jim přitom bude netopýr Arabela a zámecký duch Rudolf. Popisky exponátů jsou rovněž v češtině. Po návštěvě zámecké výstavy, si lze odpočinout v zámeckém parku, navštívit restauraci »Königliche Schlossküche« (Královská zámecká kuchyně) nebo si dopřát sklenici piva ze zámeckého pivovaru, jehož tradice sahá až do 16. století. Zámek patří do svazu Saských státních zámků, hradů a zahrad.

OTEVŘENO: leden: so+ne 10–16 h | únor, březen, listopad a prosinec út–ne + svátky 10–16 h | duben–říjen denně 10–18 h | zavřeno: 24. a 25. prosince | Psi do zámeckého muzea nesmí!

ADRESA: Am Schlossberg 1, 01809 Müglitztal | TELEFON: +49 (0)35027 62 60, GPS: 50.932583, 13.859361

DOPRAVA: vlak - S-Bahn (S1 trasa Schöna - Bad Schandau - Pirna - Dresden) do stanice Heidenau a dále vlakem Müglitztalbahn (SB72 Heidenau-Altenberg stanice "Haltepunkt Weesenstein") nebo autobusem (Regionalbus 202 Heidenau-Glashütte), zastávka Obecní úřad "Haltestelle Gemeindeamt Weesenstein" | jízdní řád viz www.vvo-online.de (CZ | DE)

VSTUPNÉ dospělí 6 € zlevněné 3 € rodinné vstupné: 2 dospělí a max. 4 děti 14 € | 1 dospělý a max. 2 děti 8 € Skupinový tarif (od 15 osob) 4,50 € za osobu | Skupinový tarif žáci 2 € za osobu | audioprůvodce (český, anglický, německý): 2 € | celoroční vstupenka: 12,50 € (opravňuje k návštěvě muzea a poskytuje možnost získat slevu při návštěvě akcí za zlevněné vstupné)

SERVIS: audioguide v češtině, kavárna v muzeu, muzejní obchod, prohlídky | DALŠÍ INFO: skupinové prohlídky musí být předem objednány: malá prohlídka (60 min.): příplatek za průvodce 30 € | velká prohlídka (90 minut): příplatek za průvodce 40 € | jen úvod (15 minut): poplatek 15 € | OBČERSTVENÍ: restaurace »Königliche Schlossküche« (Královská zámecká kuchyně), zámecká kavárna, Weesensteinský zámecký pivovar | BEZBARIÉROVOST: omezený přístup pro postižené

VÍCE NA: www.zeme-zamku-sasko.cz (CZ) | www.schloss-weesenstein.de/cs (CZ) | mapa na google placeswww.drazdany.info/weesenstein (CZ)

Německý text

Schloss Weesenstein ist eine der schönsten Schlossanlagen Sachsens. Eingebettet in atemberaubende Natur, umgeben von ausgedehnten Parkanlagen und abwechslungsreichen Wanderwegen, bildet es einen „Geheimtipp“ für Kulturinteressierte. Nur einen Steinwurf von Dresden entfernt, liegt es im romantischen Müglitztal. Das architektonische Meisterwerk entstand in über 800 Jahren. Es wird auch das verrückte Schloss genannt, weil es von oben nach unten auf einem Felsen errichtet wurde. So manches steht hier auf dem Kopf. Bei einem Schlossrundgang geht es von den herrschaftlichen Gemächern nach oben in die Keller bis auf die Dachböden. Der erst kürzlich restaurierte Knappensaal und der sagenumwobene Mönchsboden, der Rittersaal der Burganlage, beeindrucken mit ihren wertvollen Wandmalereien. Viele verschiedene Adelsgeschlechter wirkten hier, von denen vor allem die Bünaus und die Wettiner bedeutsam waren. Als berühmtester Schlossbesitzer gilt König Johann von Sachsen, der häufig mit seiner großen Familie in Weesenstein lebte. Er ist bekannt für seine Übersetzung der „Göttliche Komödie“ von Dante Alighieri. Wunderschöne Säle mit originalen Möbel- und Tapetenausstattungen, die prächtige barocke Schlosskapelle sowie der klassizistische Wintergarten zeugen von der adligen Wohnkultur der ehemaligen Schlossherren. Mittelalterliche Wehrhaftigkeit vermitteln dagegen eher die dicken Burgmauern und der umgebaute Bergfried. Im 20. Jahrhundert diente Weesenstein als Versteck zahlreicher Dresdner Kunstschätze. Das Schloss gehört zu den Staatlichen Schlössern Burgen und Gärten Sachsen und macht neben der attraktiven Dauerausstellung auch durch interessante Sonderausstellungen auf sich aufmerksam. So zeigt sich der Ort heute als ein lebendiges Ensemble, in dessen Räumen die Besucher sächsische Geschichte entdecken, einen Spaziergang im wohlgepflegten Park genießen und kulinarische Spezialitäten probieren können. Zu letzteren gehört das Weesensteiner Bier. Gästen aus der Tschechischen Republik stehen Informationstexte oder einen Audioguide in ihrer Landessprache zur Verfügung.


Země zámků Sasko


 


Německý popis výstavy

DE: Weesensteiner Vergissmeinnicht. Reiseandenken einer vergangenen Zeit | Sonderausstellung vom 12. April bis 2. November 2014 | | Weesensteiner Vergissmeinnicht | Bereits im 19. Jahrhundert reisten nicht nur Adlige, sondern auch Bürgerliche ins romantische Müglitztal und brachten von ihren Ausflügen Souvenirs mit, die sie an diese schönen Erlebnisse erinnern sollten. Dabei spielte das Vergissmeinnicht eine besondere Rolle. Kaum eine Blume trägt ihre symbolische Bedeutung so offensichtlich im Namen. Nach einer Sage entstand er, als die kleine Pflanze Gott bat, sie nicht zu vergessen. | Zur sprachlichen Besonderheit gehört die direkte Namensübertragung in zahlreiche andere Sprachen, wie zum Beispiel forget-me-not im Englischen, nomeolvides im Spanischen oder pomněnka im Tschechischen. Zum Symbol der Liebenden avancierte die zierliche Blume erst, als die Romantiker ihre reizvolle und sehnsüchtige Bedeutung entdeckten. Ganz in diesem Sinne verzierte man Andenken mit ihren himmelblauen Blüten.  | Ein Schloss für jedermann | Schloss Weesenstein entwickelte sich zu einem beliebten Ausflugsort. In der Nähe von Dresden gelegen, bot es sich für eine Tour in die Sommerfrische oder eine Tagesexkursion an. Reise- und Schlossführer beschrieben die Schönheiten des Müglitztales sowie die Reize des Felsenschlosses. Für das architektonische Kuriosum interessierten sich immer mehr Besucher, seit es im Jahr 1830 in den Besitz des sächsischen Königshauses überging. In Begleitung des Schlossverwalters oder seiner Frau konnten die Touristen gegen die Entrichtung einer Gebühr das Unterschloss, die Burg und die Schlossküche besichtigen. | Das zunehmende Interesse an der heimischen Umgebung als Ausflugsort illustrieren anschaulich Gästebücher, Postkarten, Ansichtendrucke sowie die aufblühende Souvenirproduktion. Reisen und Erinnerungen gehen also Hand in Hand.